Rooibos, africký čaj

Aspalathus lineární keře

Holanďané byli prvními, kteří se seznámili s rooibosem od Evropanů ve 18. století, a později se stal známým téměř ve všech částech světa. Skutečnost, že Hottentoti používali rooibos k přípravě nápoje, objevil Karl Peter Thunberg, který byl v Jižní Africe jménem Nizozemské Východoindické společnosti.

Rozšíření rooibosu v Evropě začalo v prvních letech 20. století. Rozšíření rooibosu usnadnil emigrační podnikatel Veniamin Gunzberg (Benjamin Ginsberg) z Dinaburgu, který na začátku 20. století organizoval průmyslovou výrobu rooibosu a jeho export do Evropy. První osobou, která byla schopna pěstovat rooibos z semene na plantáži, byl doktor Peter Le Fras Nortier.

V současné době se Aspalathus linearis pěstuje v Jižní Africe na průmyslové úrovni. Celá Söderbergova dolina je obsazena plantážemi této rostliny. Roční produkce činí asi 12 000 tun, z nichž 6 000 tun je exportováno. Polovina exportovaného objemu je spotřebována v Německu. Byly podniknuty pokusy o pěstování lineárního aspalatusu v Jižní Americe a Austrálii, ale byly neúspěšné.

Keře ve věku 1,5 let se používají k výrobě. Tenké větve se stříhají z keřů, drcí se v továrně, po čemž následuje fermentace (podobná výrobě čaje) – suroviny se rozkládají na horizontální plochu, zalévají vodou a nechávají několik hodin na slunci. Po fermentaci následuje rychlé sušení (nyní se používají sušící jednotky s vakuem), třídění, pasterizace a balení. Rooibos se balí stejným způsobem jako čaj – buď volně ve vrecích a krabicích, nebo v jednorázových čajových sáčcích. Většina velkých „čajových“ společností nabízí ve svém sortimentu několik variant rooibosu, v různém balení, ochucených a jako součást různých čajových směsí.

Stáčení

Suchý rooibos

Rooibos se vaří v obyčejné čajové konvici (porcelánové, hliněné, hlinité). Proces vaření rooibosu je velmi jednoduchý – musí být zalit vroucí vodou a ponechán po dobu nejméně pěti minut. Někdy se doporučuje umístit konvici do horké trouby pro lepší extrakci během louhování, aby se neroztáhla nebo dokonce pokračovala v varu – na rozdíl od obyčejného čaje rooibos obvykle vydrží vaření. Pro vaření rooibosu se doporučuje používat konvice z tepelně odolného skla, které se zahřívají na elektrickém sporáku nebo plynem pomocí rozdělovače.

Dávkování suchého rooibosu je přibližně stejné jako u černého čaje – jedna až dvě čajové lžičky na šálek. „Čajové listy“ rooibosu jsou velmi husté, proces extrakce látek trvá poměrně dlouho, takže rooibos lze vařit několikrát, a při opakovaném vaření má nápoj téměř stejnou nasycenost jako při prvním vaření.

Espresso z rooibosu

Jihoamerický Pretorius vynalezl originální způsob přípravy rooibosu – v espressovém stroji. Podařilo se mu získat „espresso z rooibosu“ – nápoj, který vypadá jako espressová káva, s „čepicí“ pěny, velmi silný (síla se zvyšuje tím, že je rooibos mlet během vaření, což dává mnohem lepší extrakci), cihlově červený s nádechem šafránu. Aby ho získal, musel Pretorius vybrat vhodnou kvalitní odrůdu rooibosu. Pretorius svůj vynález patentoval, a později se objevily další vývoje v „kávovém“ směru – červený cappuccino, červené latte, červené cappuccino s ledem.

Složení a vlastnosti

Rooibos neobsahuje kofein a má nízký obsah tříslovin (méně než 5%) a relativně vysoký obsah vitamínu C (přibližně 9,4%).

Studie provedené v Japonsku prokázaly vysokou schopnost potlačovat aktivitu některých silných mutagenů u myší.

Kromě toho byly prokázány ochranné vlastnosti červeného keře proti poškození centrálního nervového systému v některých částech mozku.

Flavonoidy nalezené v čaji vykazují antioxidantní vlastnosti jak in vitro, tak in vivo. Radioprotektivní účinek rooibosového čaje lze tedy vysvětlit obranným mechanismem těla proti volným radikálům.

Zároveň v listech nejsou žádné významné aktivní látky, s výjimkou fluoru a mědi.